Nová naděje 31.díl

29. listopadu 2009 v 18:31 | Misty |  Nová naděje

Vydej se do Zvučné.


Kasumi šla po dlouhé chodbě nemocnice a hledala pokoj číslo 15. Když viděla dveře co hledala, zaklepala a vyčkala než se z druhé strany ozve "Dále." Opatrně vstoupila do pokoje a Rokuro na ni zaraženě civěl. Kasumi zavřela dveře a opřela se o ně. Rukama šáhla dolů na místo kde byla klika. "Co tu děláš?" zeptal se jí. "Snad mě vidíš rád, ne?" předstírala úsměv. Rokuro se ale na smích nezmohl. "Změnil si pokoj? Skoro jsem tě nemohla najít." zeptala se ho. "Přestěhovali mě, prý se to zlepšilo a už nemusím být na ARU." lhal, protože pravý důvod jeho přestěhování byl strach z následků, až se všichni dozví pravdu. Po jeho vysvětlení Kasumi zamkla pokoj. Proto dala ruce na kliku. Pak přešla k jeho postely, on ji stále sledoval. Prstem přejížděla po zadní straně postele a pak přešla k oknu. Dívala se z něj a stále hrála svou hru. "Asi tě musí mrzet že jsi se nemohl zůčastnit pohřbu.
To ano." řekl po chvíli překvapeného dívání. "Víš co je divné? Jak jsi nám do podrobna vysvětlit co se tam tehdy odehrálo.." nedokončila větu a nahla se nad ním, on stuhnul. "...Tak ani jedno z toho nebyla pravda." Rokuro vytřeštil oči a zalapal po dechu. Jako by chtěl couvnout dozadu, ale zdřejmně zapoměl že leží na postely a za ním je zeď.
Kasumi se na něj vražedně dívala a rukama se opírala o strany postele. "Copak? Snad si nedostal strach. Strach? Já? Proč bych se měl bát takové malé holky." řekl a pohledem uhnul k tlačítku co zavolá sestru. Přisunul se k němu blíž, aby mohl rychle reagovat v případě, že by nezůstalo jen u vyslíchání a vyhrožování. "Když jsem jen malá holka, tak proč se potíš jako prase?!" namítla a v očích měla ještě větší zlobu. Rokurovi ukápla kapka potu na nemocniční košili, zatnul zuby a podíval se jí do očí. "Protože vím že mě dneska zabiješ."

"Říkáš že nám Kasumi dohodla misi?" zeptal se Naruto Sasukeho. "No...ani ne tak nám, ale sobě." odpověděl. "Chce jít na misi sama? Asi se zbláznila." dodala Sakura. "Myslíš že ji nechám jít samotnou? Nejsem cvok. Nepřežila by ani minutu. Tak jsme se dohodli že my půjdeme sní." řekl Sasuke a padnul přímo na střed pohovky. "A co je to vlastně za misi?" zajímal se Naruto. "Jdeme hledat toho, kdo nechal zabít Hokageho. Nevím, proč zrovna my. Tohle by měl být úkol jouninů." otráveně řekl Sasuke. "Ale vem si, že jsme asi dobří když jdeme na tak těžkou misi." zvolal Naruto a seskočil z pohovky radostí. "Idiot." řekl si potichu Sasuke a odvrátí pohled.

Kasumi se na něj chvíli dívala a pak se usmála. "Nemusí to tak skončit. Když mi řekneš pravdu. Pravdu?" nechápavě civěl. "Ty moc dobře víš, proč Hokage zemřel. A hlavně víš, kvůli komu. J-já nerozumím." dělal nechápavého, ale tím ještě více rozvířil oheň v jejích očích. Popadla ho za límec košile a přitáhla si ho těsně k sobě. "Nedělej ze sebe idiota! Vím moc dobře že v tom máš prsty! A jestli mi to neřekneš, dojde na tvá slova."varovala ho. "Stejně umřu. Buď mě zabiješ ty a nebo budu zabit za zradu." řekl s tónem v hlase že už mu je to všechno jedno. "Pak mi to řekni a já tě ochráním." řekla odhodlaně. "Neochráníš mě, když neochráníš ani sama sebe. Můj pán nemá slitování s nikým. Nebojím se! Rači mě zabij hned, protože já ti nic neřeknu!" řekl jí a šibalsky se zamračil. "Pak tě donutím!" řekla a rychle vytáhla z postraní kapsy kunai. Mrštně mu ho zabodla do nohy. Rokuro vykřikl bolestí. Krev mu z nohy vystříkla kolem. "Jseš cvok?!" křičel na ni a svíral se v bolestech. "S tvým pánem si asi budu rozumět...Protože ani já nemám slitování." Rokuro se na ni vyděšeně podíval a rukou po slepu sáhl na tlačítko, co přivolá sestru. Stáhl ji ale rychle po tom co kabel přesekl zakrvácený kunai. Krev z něj stékala po stěně.
"Nikdo ti nepomůže." řekla a byla už dost rozzuřená." on se leknutím stále nepohnul a ani na žádné slova se nezmohl. Podíval se na ní a držel si nohu, aby mu nevykrvácela. "Rači mi řekni pravdu, Rokuro." stále mlčel, protože bolestí jako by ztratil reč. Pak jako by se snažil něco říct. "Ř-ř-říkáš, že mě dokážeš ochránit?!" zeptal se s bolestí v noze. "Když mi to řekneš. Už se svého pána nemusíš bát." říkala mu přesvědčivě. "Chceš ho zabít?! Slíbila jsem to." odpověděla mu. "Tak...řekneš mi to?" zeptala se a už s klidem v hlase se posadila na postel. Rokuro se chvíli zamyšleně díval na zakrvácenou deku, kterou byl přikrytý a pak řekl: "Jeho jméno je Orochimaru. A kde toho Orochimara najdu. Žije ve Zvučné vesnici, uplně na konci v lese." Kasumi vstala a začla svazovat Rokura. "P-počkej. Co to děláš?! Vždyť jsem ti všechno řekl! V naší dohodě bylo, že tě ochráním před tvým pánem. Zachráním ti tvůj holý život, ale v dohodě nebylo že tě pustím. Zabil si lorda Hokage a musíš si odpikat trest." když ho svázala, vzala si papír a tužku a napsala tam vzkaz. "Jestli hledáte vraha Hokageho, tak leží tady. Neptejte se jak to vím a pokud vás zajímá kdo psal tento vzkaz, Rokuro vám to řekne sám." dopsala dopis a položila ho na jeho hruď. Pak v klidu vyšla z pokoje jako že se nic nestalo a odešla z nemocnice. Když dorazila před bránu vesnice, ostatní už na ní čekali. "Kdes byla tak dlouho?" ptal se Sasuke. "Ale, znáš to. Musela jsem si jen něco zařídit." on se na ni podezřele podíval, ale nechal to být. Celý team odešel z vesnice.

Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám ta povídka?

Ano 65.1% (69)
Ne 34.9% (37)

Komentáře

1 typlosion typlosion | 30. listopadu 2009 v 15:03 | Reagovat

:-| husty:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama