Nová naděje 22.díl

31. října 2009 v 15:16 | Misty |  Nová naděje

Záhadný medailon


Mise byla dokončena a všichni se v pořádku vrátili zpět do vesnice. "Mmm. Tys mi chyběl." řiká si Naruto při pojídání rámenu. "Co na tom vidíš." ptá se Kasumi a pohrabuje se v tom. "Nejlepší jídlo pod sluncem...hej dyť ses toho ani nedotkla!" oboří se na ni. "Smrdí to." to už ale Naruto nevydejchá a rámen jí sebere. "Dík že si mě tý břečky zbavil. Půjdu si dát něco co je "k jídlu"." řekne a vstane.
"Jsem moc rád že mise dopadla dobře." řekne Hokage Kakashimu a Gaiovi. "Akimiru už je u svého otce a oba vám jsou moc vděční. "Poděkujte mím studentům, ty si vedli v misi nejlépe." vychloubá se Gai a Kakashi jen dá oči vzsloup. "Slyšel jsem, že to Kasumi ho zachránila." otočí se ke Kakashimu lord Hokage. "No, já vlastně nevím jak to přesně bylo. Nikdo u toho nebyl krom Nejiho. Aha a kde je teď vlastně Neji. Je na ošetřovně společně se Sakurou a Sasukem. Hmm, dobře. Měl by je někdo navštívit." poznamenal Hokage. "O to se nebojte. Kasumi je jistě navštíví." usmál se Kakashi. "A jak je to vlastně mezi Sasukem a..." nedokončil větu Hokage a podíval se na Gaie, jako že tu teď zrovna překáží. "Oh, já mám asi odejít." řekl a vycouval z místnosti. "...a Kasumi." dokončil větu po jeho odchodu. "Myslím že spolu vycházejí víc než dobře, jediný Naruto ještě neví pravdu. Hmm, sakra, ten z toho zas udělá skandál až se to dozví." udělal vážný pohled Hokage a Kakashi udělal ten samý.
*Ťuk ťuk* ozvalo se klepání na dveře.
Do nemocničního pokoje vešla Kasumi. "Ahoj jak se ti vede?" zeptala se Nejiho co ležel v posteli. "No..doktor říká že to přežiju." snažil se zavtipkovat. Kasumi se naštěstí zasmála. "Proč nejsi u bratra?!" zeptal se. "Za chvíli k němu jdu, tys byl po ruce." tentokrát si zavtipkovala ona. "Haha." zasmál se a posadil se. "Jak se vede Akimiru?" zeptal se. "Vlastně ani nevím, neviděla jsem ho od té doby co ho někam odvedli. Asi za tátou." odpoví mu Kasumi. "Co to máš na krku?" zvědavě se jí ptá a ukazuje na medailonek. "Ah, tohle, to mám od mámy. Dala mi to když jsem odcházela z Konohy. Vlastně je to jediná památka na ni." řekne a pevně při tom svírá medailon. "Já mám od táty tehle prsten." řekne Neji a vytáhne z kapsy malý prstýnek. "Vypadá jako zásnubní." diví se Kasumi. "Já vim, tímhle prstenem požádal mámu o ruku, dal mi ho než umřel. Je moc hezký." řekne Kasumi a zblízka se na něj podívá. "Je tam něco vyryto." řekne když si toho všimne. "Milovat, znamená žít. Hmm, to je hezký." řekne Kasumi a odvrátí pohled od prstenu na Nejiho. "Děje se něco?" zarazí se Neji
když se na něj dívá moc dlouho. "Ne, to nic." usměje se po chvíli.

"Asi půjdu za Sasukem." už chce vstát ale Neji ji chytí za ruku. Ona se zarazí a zčervenají jí tváře. "N-Neji?" dostane ze sebe překvapením. "Děkuju." řekne a ruku jí pustí. Ona se od něj otočí a tesně před dveřma se usměje.

Naruto pořád v Rámenu. "Dejte mi ještě porci prosím." usměje se na kuchaře a vedle něho stojí komín misek od rámenu. V tu chvíli se k němu někdo ze zadu připlíží. "Nazdar Naruto!!" Naruto úlekem
vyskočí a málem se udusí rámenem. Otočí se a koho to nevidí. "Zvrhlý poustevníku! Kolikrát jsem ti říkal abys mě tak neoslovoval!" rozčílí se Jyraiya. "Když už tak Jiraiya-sama. Pff to tak." zkříží ruce Naruto. "A kde jste byl ta dlouho?! No znáš to, putoval jsem a oběvoval jsem krásy místních vesnic. Jo jasně, takže pajzly a lehký holky." řekne si sám pro sebe potichu Naruto. "No a co tvůj trénink. No víte...Teď jsem splnil jednu náročnou misi. A co že jste se tak najednou vrátil?" zvědavě se vyptává Naruto. "Jsem tu kvůli Hokagemu." odpoví Jiraiya. "Kvůli Hokagemu? Ano, prý má pro mě důležitý úkol." řekne Jiraiya a podívá se důležitě na Naruta.

"Ahoj paciente." pozdraví s úsměvem Kasumi Sasukeho. "Ale, co ty tady. Přišla jsem tě navštívit." řekne a sedne si k němu na postel. "Už je ti líp? Ale jo, už to ani nebolí." vrátí jí úsměv. "Sasuke? No? Nezlob se prosim tě na Sakuru." prosí ho. "Já se o tom nechci bavit." naštvaně se od ní otočí. "Ale ona to nemyslela zle. Vlastně mi prokázala laskavost. Jsem ráda že jsem ti to mohla říct sama. Nechápu proč máš na ni takovej vztek. Nic tak strašnýho neudělala." přimlouvala se za kamarádku. "Slib mi, že se jí půjdeš omluvit. Ale já...Slib mi to! Prosím. No...tak dobře." nakonec svolí. "Tak jo, já teď půjdu za ní. Tak se zatim měj." usmála se a zamávala mu. On udělal to samí.

"Lorde Hokage, tak jsem tu." poslušně se ohlásí Jiraiya. "Výborně. Jiraiyo! Za pár dní odjíždím na důležitou schůzku. Nebudu ti říkat kvůli čemu. Ale potřebuju za sebe náhradu. Pane? A už někoho máte? O někom bych věděl a od tebe potřebuju abys ji našel. Ji?" zbystří Jiraiya. "Ano! Jedná se o..."

Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám ta povídka?

Ano 65.7% (67)
Ne 34.3% (35)

Komentáře

1 Klárča Klárča | 31. října 2009 v 15:27 | Reagovat

Moc krásná povídka ............. určitě v ní pokračuj .......... opovaž se s ní skončit jinak skončím ja s tebou xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

2 Yoshika-chan Yoshika-chan | Web | 31. října 2009 v 20:51 | Reagovat

hezká povídka...přečetla jsem ji jedním dechem :) Je mi už asi jasný, koho to potřebuje najít :D :D :D

3 typlosion typlosion | 1. listopadu 2009 v 0:58 | Reagovat

ta tam chybela.D

4 Misty Misty | Web | 1. listopadu 2009 v 10:20 | Reagovat

tuplem chyběla xDDD ale chtěla sem to trošku změnit aby to nebylo tak stejný jako v originálu :D ale tsunade se prostě nedá nahradit xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama